Přidat názor k článku Jak se rodí s epidurálem

Tak tohle mi teda nedá nereagovat. Mám za sebou dva porody, oba bez epidurálu. Zvlášť ten druhý bolel opravdu moc. Při kontrakcích jsem křičela, nedalo se nekřičet. Po narození obou holek jakákoli bolest přešla. Na oba porody mám ale úžasné zážitky, po tom druhém, bolavějším, jsem po nástřihu šla sama do sprchy, odešla sama na pokoj. Ano, bolelo mě to. Ale nepatří to snad k tomu? Není snad mateřství o obětech? Co víc pro to dítě můžu udělat, než tu bolest snášet s ním? Sama snáším bolest celkem dobře, nepokládá mě. Chápu, že kdo to má jinak, o epidurál zažádá. Ale proč ty slova o "dělání hrdinek"? Jo, jsem na svoje tělo pyšná, že to dokázalo. Třeba jako jsou na sebe pyšní sportovci. Taky je trénink bolí, ne? Proč to teda v dnešní době dělají, když to není nutné? Proč lezou na osmitisícovky? Přinášejí oběti svým snům. Tak jako matky svým dětem. P.S. Tímto nezavrhuju ty, které rodily s epidurálem. Je to každého rozhodnutí. Ale nakrkla mě věta o "dělání hrdinek", fakt. Proč se na tomhle webu musí vždycky někdo navážet do lidí s jiným názorem?!