Jsem starší generace, rodila jsem dvě děti bez jakékoliv anestézie či nějakého rajského plynu,žádné monitory, takže v podstatě jako by přirozený porod, pouze s tím, že jsem byla stresována několikahodinovým pobytem na hekárně, sama, bez manžela, tehdy něco takového bylo nemyslitelné. Určitě bych bolesti lépe snášela, kdybych tam někoho měla. A bolesti trvaly několik hodin každé dvě minuty, což mi připadalo fakt hrozné, protože v příručkách bylo psáno něco jiného o zkracujících se intervalech.Někdy jsou třeba po čtvrt hodině a po dvou minutách až téměř těsně před vlastním porodem. Z porodního sálu jsem slyšela různé výkřiky, nadávky apod. Já sama jsem se snažila do poslední chvíle být potichu, ale pak už to nešlo, takže se občas ozývaly neartikulované zvuky. Ale myslím si, že je nesmysl za něco takového se stydět (pokud tedy se rodička neprojevuje hystericky a neproklíná manžela, což jsem právě měla možnost slyšet). Dřív rodily doma, s porodní bábou a myslím si, že je určitě nenutila, aby byly potichu...kolikrát právě to, že někdo se snaží potlačit křik, zhoršuje bolest. Stačí jen srovnání - praštím se do prstu a výkřik mi uleví...
Předchozí