Přidat názor k článku Předporodní kurs versus realita

Holky, tyhle debaty se vždycky stočí k jednomu a tomu samému. Já jsem přesvědčená, že jde o ten první zážitek... o tu nemocnici, kde jsme si to hezké a nebo nehezké prožili. Porod je dost drsnej sám o sobě, to mi nikdo nevymluví, ale přesto si ho chceme užít, a těšíme se na něj, a zároveň se všechny bojíme... A hrozně záleží na těch, kteří jsou kolem. Když tu čtu některé ze zkušeností vás ostatních, tak zírám... Holení a klystýr? Manžel pryč? Já rodila v maličký porodnici, bylo nás tam v té době asi šest maminek. Rodila jsem kompletně nepřirozeně - stahy trvaly dlouho, předtím jsem dlouho ležela, problém s placentou, vodu mi píchali, oxytocin mi dali, holení proběhlo, klystýr proběhl, po porodu revize kvůli potrhané placentě, dítě mi sebrali protože při nefunkční placentě bylo podvyživené a hublo v bříšku...
HRŮZA. Jedním slovem. Ale všichni na mě byli hrozně hrozně hodní. PA mi přinesla na co jsem si vzpoměla, zapálila mi aromalampičku, přinesla teplý čaj, manželovi svačinu, nabízela míč, vanu, sprchu, všechno co bylo k dispozici. Nabídla epidurál, ale dál o něm nemluvila. Nechala nás s manželem spolu, holil mě on, místo klystýru jsem mohla použít YAL, všechno se mnou konzultovali. Až když jsem po porodu začala krvácet a bylo nutné udělat revizi, přestal být čas na vysvětlování.
Myslím, že na tom, jací lidé byli kolem nás v tuhle chvíli, a na tom, jak se k nám chovali, záleží nejvíc.