Přesně vím, o čem tahle diskuse je - před čtyřma rokama se mi tenhle pocit dostavil poprvé. Člověk ani neví, co má doktorovi říct a připadá si jak blázen, když potřebuje vysvětlit, že má občas v krku "ždímající tatramatku", tak dvě čtyři sekundy, potřebu se zplna plic nadechnout, nějak sebou mrsknout, aby srdíčko znovu nahodilo normální takt. A pak si připadá jak hypochondr, když EKG/ultrazvuk srdce nic "smrtelného" nezjistí. A možná ještě trapnější je, když ho chtějí ověsit monitorovacím zařízením a nechápou, že tenhle stav je naprosto nepředvídatelný a hlavně nepravidelný (někdy 3x za večer, jindy 1x za měsíc), takže velmi pravděpodobně nic nezaznamená :o)
Vypozorované následné příznaky u mě jsou rozšířené panenky, velmi rychlý tep (někdy dočasně vysoký tlak), po chvíli rozklepání kolen a rukou, studené opocení a pocit zimy v končetinách - na pár pekelně dlouhých minut (a to i přesto, že už jsem se naučila toho stavu "nelekat", nepanikařit, že se mi srdce už samo nezklidní).
Tušíme asi všichni správně, že jde o "psychický" problém ... ale jak s ním bojovat, když se mi tohle zaškobrtnutí srdce objevuje nečekaně ve chvílích totální pohody (sledování nestresující TV, listování reklamním letákem, poklidné usínání, sledování krajiny cestou autem, spaní, procházka lesem ...).
Jestli mohu ze zkušenosti "poradit" lidem, kteří s tím bojují, tak mi pomáhá změnit polohu, chodit, snažit se zívat, mluvit nahlas, zakašlat a HLAVNĚ se NELEKNOUT, nemyslet na nejhorší, NEDAT ÚZKOSTI ŽÁDNOU ŠANCI. Uvažuju (nemám vyzkoušeno) třeba o nějaké józe, kde bych si "natrénovala" techniky pro tenhle stav.
Příroda je mocná a srdíčko si určitě poradí.
Držím palce a vězte, že v tomhle bušení v hrudníku NEJSTE SAMI a že ho zdárně překonají desítky lidí!
FiVa
Předchozí