Přidat názor k článku Předporodní kurs versus realita

zkusím to bodově
k p. Dvořákové - pokud vím, tak byla "odejita"

Bulovka - CAP byl zrušen, na můj dotaz, kdy ho otevřou mi sestřička řekla, že neví a že se o tom nemluví. Z druhé ruky jsme se dozvěděla, že na CAPu rodí ženské, které pak dělají problémy a celkově to není pro porodnici přínosné - ale to mám neoficiálně. Oficiálně na webu nic nepíší.

poprvé jsem rodila také na Bulovce, bohužel se řadím k těm, které tam nebyly spokojeny - porod vyvolaný, dlouhý, personál na porodním sále byl vcelku dobrý - aspoň jsem měla dojem, že je práce těší (rok 2005), ale nebylo to moc osobní -až na jednu porodní asistentku. co mě dost znervózňovalo - tak to byly řeči p. doktorky "vy nejste typ matky na přirozený porod" - to fakt nepřidá a myslím, že i to způsobilo pomalý postup porodu. Nakonec jsme porodila. Horší to bylo poté. Vše bylo ok, do té doby, než jsem se ozvala, že se mi nelíbí přístup "pomocného personálu" - to jsem se dozvěděla věci, dokonce pánům lékařů stálo za to připsat jízlivou poznámku do propouštěcích protokolů. Odcházela jsem vynervovaná a zdrcená.

Pokud jsem držela pusu a krok - tak to šlo, ale pokud jsem se měla na něco jiný názor - tak jsme byla okamžitě za potížistku.
jinak ke kurzům - nevím, ke komu konkrétně chodila autorka článku, ale já před prvním porodem absolvovala kurz PA - Ivany Konigsmarkové a jak jsme psala, potvrdilo se mi osobně, co říkala.
Ano, možná to na kurzu znělo negativně, ale nyní - již po druhém porodu mi přijde, že žena - pokud je ze zdravotního hlediska v pořádku - má rodit, soustředit se na rození, být co nejvíc v poklidu. To se podle mě v nemocnici nerespektovalo.
Někdo to chápe jako drobnosti - ale například klistýr, oholení, nucené tlačení, nástřih hráze, odebrání dítěte, epidurál - k těmto bodům se vyjadřuje WHO - Světová zdravotnická organizace a nedoporučuje je (podrobnosti např. na www.iham.cz či http://www.pdcap.cz či na www.unipa.cz
Proč nejsou doporučení WHO v porodnicích respektována?

Druhý porod jsem absolvovala z Ivanou. Po náročném zvažování jsme se s manželem rozhodli pro porod doma.
Bylo to jiné, soustředěné na rození - na nás. Byl to silný okamžik. Můj pocit - doma jsem rodila já, v porodnici jsme byla odrozena.
Nemyslím si, že porody doma jsou pro každého. Myslím si, že by se lékaři, sestry a personál v porodnicích měli ptát, co matkám vyhovuje, co jim chybí, co by mohlo být jinak. A měnit i ty maličkosti, protože i na těch záleží. Porod je bolestivý, ale i přesto může být hezký.