Přidat názor k článku Jak se rodí s epidurálem

Jééé, tak natohle tedy musím reagovat. Víš, píšeš, že žena musí být aktivní a spolupracovat při narození svého dítěte, a že jsi přesvědčena o tom, že půjdeš opět bez epi, NO asik jsi prostě buď skvělá a silná, a nebo máš jen štěstí (jako milióny dalších žen), které nemají komplikovaný a velmi bolestivý porod. Víš, každá jsme jiná a bohužel někoho to bolí více, někoho méně a někdo má navíc nějaké komplikace. Většina z vás, ať už pro epi či bez epi házíte všechny do jednoho pytle podle toho jaký jste měly zrovna vy porody. Já to mám za sebou sice "jen" jednou, ale můžu Ti řict, že mám strach otěhotnět, protože takovou bolest, která byla tak nesnesitelná, že jsem chvílema upadala skoro do mdlob - prostě jen při pomyšlení na další porod si nepřipustím otěhotnět, i když vím, že 100% otěhotním, protože další dítě chci a snad to bude lepší. Ale už mě tady štve, že ženy, které to nějak zvládly ... věřím, že si taky užily své a přesto si neřekly o žádný tišící lék, tak odsuzují ženy, které si nechají něco dát ... ať už před či při (spíše se přikláním k tomu PŘI porodu, až člověk zjistí, že to asik nezvládne). Víš, já jsem svůj zážitek zde už psala a zkopíruju Ti ho ještě jednou, aby jsi věděla, že komplikace jsou možné. Prostě každý porod je jiný, každá žena je jiná, vše záleží na OKOLNOSTECH a vrozených dispozicích.--------------Jak už tady několikrát zaznělo ... já zastávám také názor, že každá máme práh bolesti jinde a každá máme i jiné fyzické předpoklady, proto si myslím, že až při porodu zjistíme, zda nás to bolí natolik, že jsou nutné tišící léky (např. epidurál) či to zvládneme přirozeně (a navíc každý porod je originál a jednou to může bolet a podruhé nikoli). Já osobně jsem šla k porodu naprosto v pohodě, přesvědčená o tom, že mám práh bolesti vysoký, a že nebudu ani hekat a ani nebudu potřebovat tišit bolest, dokonce jsem ještě pár dnů před porodem žertovala, že se na porod těším. Mám ho za sebou 2 měsíce a pořád mám tu ukrutnou bolest v paměti, naštěstí je syn zdravý a dává mi tolik štěstí, že na to zbytečně nemyslím a jsem přesvědčena o tom, že za to stál. Porod jsem měla vyvolávaný, protože jsem přišla den předním kvůli pravděpodobnému úniku plodové vody (5 dnů před termínem), která se nakonec nepotvrdila, ale váha mimi byla vypočtená na 4 kg a tak se rozhodli si mě tam nechat do druhého dne a ráno porod vyvolat (navíc jsem měla streptokoka a tak jsem musela být pod kontrolou a dostávat antibiotika), tak se i stalo ... manžel byl u porodu a zažil si své. I přes vyvolávačku jsem se neotvírala (jen jsem měla ukrutné bolesti) a tak mi praskli plodovou vodu, zase nic, a tak kapačky na zesílení, pořád nic ... jen bolesti čím dál nesnesitelnější (podotýkám, že si všichni mysleli, že jsem hrozná hysterka a herečka, a že mě snad nic nebolí a tak se ke mě i chovali) ... dokonce uprostřed největší kontrakce mě vykázali z porodního boxu, protože museli narychlo odrodit nějakou jinou rodičku a já hekala s podlomujícíma se kolenama na přípravně, kde byl zaneřáděný záchod od předchozí rodičky. Když se box nakonec uvolnil pokračovalo to dalšími zesilováky, a až už té bolesti bylo příliš, tak mi manžel doslova vyřval něco na bolest. Vůbec to nezabralo a já omdlévala bolestí, tak zavolali primáře a ten okamžitě po mém prohlédnutí svolal operační sál a provedli mi císaře při celkové anestezii. Syn vážil skoro 4,5 kg a komplikace byla v tom, že nedokázal vyrotovat hlavu a tak nemohl sestoupit. Jizva bolela 2 týdny ukrutně a já byla přesvědčena, že už nikdy nechci dítě ... ale každá bolest přebolí a já už i uvažuji, že někdy za 2-3 roky do toho půjdu znovu, ale strach mám šílený, že zase nastanou komplikace. Takže všem těhulkám přeji zdravé díto a snad porod bez komplikací. Petra