Ano, možnost volby - to by měla být v porodnici samozřejmost č. 1!
Můj první porod byl velkým donucením ze strany personálu a já jsem (jako prvorodička) nevěděla a taky nemohla jinak. Vědělo se jediné a sice, že dítě bude větší, přenášela jsem 14 dní a porod může být těžší - bylo mi 34 let.
Po odtoku vody dr. konstatoval, že porod bude spontánní a rychlý (do 3hod). Asistentka mně začala nutit ležet. Slevila a povolila mi si s příšernými bolestmi lehnout si na bok. Jenže si špatně prohlédla polohu dítěte a nutila leh na levo. Nesouhlasila jsem, že mně to bolí ještě více. Po 3 hod, kdy jsem už měla rodit a přišel dr. na kontrolu, tak zjistil, že špatně ležím a že došlo ke špatnému otočení a začalo vše znova - a sice lehem napravo. Sama jsem pocítila obrovskou úlevu a střídáním lehu vpravo a na zádech konečně porodila syna.
Výsledek špatného natočení hlavičky do pánve byl zdeformovanaá hlavička dítěte (šišoid nahoru, do zadu), špatné apgar skore (naštěstí se neomotala pupečn. šňůra) a otisk mé kostrče na čele. Já jsem pak měla do půl roku 2x skříplá záda a vyhnutou kostrč.
Kluk měl 4,1kg a poloha vleže, kdy jsem měla tuto váhu protlačit horizontálně, byla absolutně nevhodná. Dodnes (4r) má na hlavě protlačeninu a na čele otisk. Měl taky spánkovou poruchu - údajně z důvodu rovnajících se lebečních kostí během 3let.
Jsem těhotná a můj další porod si chci plně regulovat sama.
Předchozí