Přidat názor k článku Předporodní kurs versus realita

Taky jsem rodila na Bulovce s MUDr. Marešovou, v roce 2005. Přestože jsem z ní měla zpočátku dobrý dojem, můj porodní plán si přečetla a celkem se jím po celou první dobu porodní řídila (i když mi bylo jasné, že na "přirozené porody" hledí trochu s despektem - na můj dotaz, zda můžu rodit jinak než na "koze" mi řekla doslova, že můžu rodit třeba na hlavě), v průběhu porodu se jí postupně podařilo znervóznit (mě, která si v těhotenství ze sdělení po ultrazvuku, že má moje miminko kratší nožičky - vývojově o 14 dní než hlavičku - odnesla pozitivní informaci, že je vše v pořádku, protože má správný počet končetin a hlavičku !!! ; mimochodem dítě mělo pochopitelně nakonec úplně normální velikost, jak jsem také očekávala:-))(po každém vyšetření to vyhodnotila, že jsem se stále ještě otevřela málo, kontrakce jsou podle monitoru slabé apod. - mně v tu chvíli všechny informace z kursu o porodu vypadly, takže jsem nebyla schopna si uvědomit, že je zatím vše v naprostém pořádku). Výsledek byl, že jsem se po 8 hodinách bolestí a pocitu, že se konečně něco pohnulo (v poloze vkleče, opřená o křeslo), nechala přesvědčit (resp. on to byl spíš rozkaz - něco v tom smyslu - tak teď konec srandiček, teď to bude po našem a bude se rodit) a vylezla na kozu. Lehla jsem si na záda (takový pololeh - polosed, porodní lůžka tam snad pamatují první republiku:-(, píchli do mě oxytocin a výsledek na sebe nenenechal dlouho čekat: klesající srdeční ozvy (což podle lékařů zabývajících se přirozenými porody je častý důsledek polohy vleže na zádech) a úplné vymizení kontrakcí (zastavení porodu). Jediné, co jsem ocenila, byla zručnost paní doktorky, že to (po hodině, kdy jsem se trápila na "koze") zvládla jen s tlačením na břicho a nástřihem (pěkný, ale cítím ho doteď; taky mě po tom tlačení bez kontrakcí tráůpí hemoroidy:-( a nešla na mě s kleštěmi. Ono se hezky řekne - člověk si nemá nic malovat. Jenže ta poloha byla opravdu ještě nepohodlnější, než jsem si představovala, držela jsem se nějakých tyčí, které měly s lehátkem úplně blbý úhel, cítila jsem se strašně nepohodlně - tak jak jsem mohla normálně porodit? Jsem přesvědčená, že kdybych zůstala vkleče, porodila bych dřív a normálně. A syn se nemusel narodit lehce přidušený (naštěstí se po kyslíku hned normálně rozdýchal). A pak se lehce řekne, že má člověk vše vydržet kvůli dítěti:-( Pikantní je, že můj porod při tom všem ještě spadal pod definici "spontánního porodu". To mě pobavilo. Momentálně váhám při současném trendu na Bulovce, zda případné druhé dítě porodit v Podolí nebo ve Vrchlabí (nejraději bych rodila jen s výše nejmenovanou vychvalovoanou soukromou porodní asistentkou - přepokládám, že jde o paní Ivanu Konigsmarkovou - a manželem, ale bydlíme v řadovce - nemusí celá ulice slyšet, jak rodím; navíc bydlím v jednom domě s tchyní, která by tím určitě nebyla nadšená ). Jinak k článku - s obsahem sice souhlasím, ale háček je v tom, že ve vztahu ke zdravotnictví existují prostě obecně dva druhy klientů: jedni téměř bezmezně důvěřují lékařům a druzí zas téměř bezmezně důvěřují sobě. Ti první "spolupracují", nekladou zbytečné otázky apod. Ti druzí se nechtějí smířit s tím, že o jejich těle rozhoduje někdo jiný, a tak se ptají, občas s něčím nesouhlasí a jsou některými lékaři vnímáni jako "problémoví". Zatímco ve většině lékařských oborů je v případě, že je lékař schopný, víceméně jedno, do které skupiny člověk patří, v porodnictví v případě střetu klientky patřící do druhé skupiny s personálem, který není zvyklý vysvětlovat a diskutovat s pacienty, hrozí zástava porodu, tak jako u mě. Podotýkám, že se nepovažuju za žádnou fanatičku - proti holení nic nemám, oholila jsem se sama, klistýr (resp. Yal, který jsem si vybrala) mi lékařka u porodu rozmluvila sama; ale předpokládala jsem, že mi poloha vleže na zádech bude vadit, a ona taky jo. Navíc mi vadila kanyla v žíle - já za to nemůžu, ale mě to prostě ruší, je mi to nepříjemné. Jinak mám ale na Bulovku dobré vzpomínky, zejména na oddělení šestinedělí - byli tam všichni velmi příjemní (ač jsem slyšela kritiku, ke mně se všichni chovali slušně; cítila jsem tam v té době docela pohodovou atmosféru - např. když mi na mou žádost ukazovali koupání v kyblíku, zdravotní sestra ho přinesla na hlavě a zpívala si přitom:-)