Dobrý večer!
Děkuji za článek a ještě více za odpovědi na něj. Ve svém 1. těhotenství jsem preeklampsii prodělala a dosud jsem se nesetkala s maminkou, kterou by to potkalo. Otěhotněla jsem v necelých 29 letech a až na počáteční raní nevolnosti vše probíhalo dobře. V 32. týdnu se na posledním ultrazvuku paní doktorce nezdála velikost miminka. Měla jsem i nápadně malé bříško. Poslala mě do rizikové poradny a tam vše začalo. Necítila jsem se špatně, a proto mě zarazilo, že mi naměřili vysoký tlak (140/90)a hospitalizovali.mě. Nasadili Dopegyt, ale bohužel ani maximální dávky nezabíraly. Jeden den jsem se probudila a měla tlak 160/110.Lékaři se rozhodli pro rychlé ukončení těhotenství. Protože jsem se ani po podání léku neotevírala a dítě bylo koncem pánevním, přišel na řadu císařský řez. Maruška se narodila v 35. týdnu, měla 1700 g a 42 cm. Kvůli vysokému tlaku jsem musela ležet a viděla ji až za 4 dny. V nemocnici jsme pobyly něco přes měsíc a malá ještě "stihla" operaci tříselné kýly. Skoro celé dva roky tento nepříliš podařený příchod na svět doháněla, ale zvládly jsme to.
O preeklampsii jsem informace měla a díky lékařům vše dopadlo dobře. Jen mi chybělo podělit se o zkušenost s někým jiným a vědět, že jsem nebyla sama, koho tato nemoc potkala, ikdyž mi bylo jasné, že nejsem výjimka. Má gynekoložka mi sdělila, že nejsem těhotenský typ a že v dalších těhotenstvích můžu mít opět problémy. Rozhodla jsem se tím nestresovat a vaše příspěvky mě v tom utvrdily.
Přeji hezký večer a jen to dobré!
Předchozí