Ahoj, chápu tě a rozhodně tě neodsuzuju. Je to přesně tak, jak píšeš. Snad každá z nás dopředu teoreticky "ví", co dělat, abychom byly dokonalé matky - ne jako ty, které každý den potkáváme :-))) Jenže pokud se vám narodí dítko, které je všechno jiné než takové to vzorné tiché hodné poddajné, nastane doba kompromisů.
Oba mí kluci mají tzv. lehkou mozkovou dysfunkci, ten starší má/měl hodně těžkou formu a byl opravdu výrazně hyperaktivní - i paní v poradně říkala, že s něčím takovým se za 20 let své praxe nesetkala. Kdeže jsou moje sny o klidných, hodných a poslušných dětech, které přece snadno vychovám :-))) Hahaha!!!
Kdo má doma hyperaktivní dítě (myslím skutečně hyperaktivní, ne jen normálně "čiperné"), tak ví, o co jde. A taky víte, kolik úsilí stojí uhlídat takové dítě, aby něco z přemíry aktivity neprovedlo sobě či ostatním. Víte, že každý výchovný úspěch vás stál mnohem víc úsilí než maminky NE-hyperaktivních dětí bez LMD. A přesto se vaše dítko chová, jako byste se mu vůbec nevěnovali :-(
Takže povzbuzuju všechny unavené maminky: Vydržte! Ač se to nezdá, bude časem lépe a naše snaha o výchovu bude mít časem aspoň nějaké výsledky... Přeju všem hodně síly...
Předchozí