Článeček vypovídající pravdu o nás maminkách. Pokud nechceme skončit na psychiatrii, jdou zásady k šípku. Moje dcera, ta zase dudlík odmítala, prostě jsem ji neoblafla. Až jsem přestávala kojit (v roce), tak si to najednou rozmyslela. A po dalším roce zas nastal problém, jak ji to odnaučit. I když člověk ví, že si zadělává s dudlíkem na ještě větší problém, nejde to jinak. Řvoucí dítko vydržíte možná den, týden a jste na sesypání. Vím, o čem mluvím. Ta naše cácorka si jej nakonec nějak nechala rozmluvit, ale dodneška "krade" dudlíky panenkám.
Předchozí