Obě moje starší děti dudlík měly. Nepamatuju se vůbec, že by byl jakýkoli problém s jeho "zaváděním". Prostě dudlík do pusy a bylo. A je fakt, že díky tomu byla doma mnohem větší pohoda a klid. Ani odnaučování nebylo žádné drama, takže jsem i u třetího potomka nepochybovala o tom, že dudlík mít bude. Leč mrně má jiný názor. Dudlík nechce ani náhodou, plive ho anebo jazykem vystrkává ven. Zkusili jsme už všemožné tvary, materiály i značky a nic. A jak já bych ho brala, třeba když v obchodě stojím dlouhou frontu u pokladny a Fanoušek začne vřeštět. Nebo u doktora v čekárně, kdy čekáme už druhou hodinku a prcek se řádně nudí. Řeším to přiložením k prsu, ale malej dost trpí na bolení bříška, takže musíme dodržovat minimálně 1,5 hodinový rozestup. Nemáte někdo nějakou radu, jak naučit mimčo na dudlík?
Předchozí