tak to bych taky ráda věděla,jak naučit dítě na dudlík.Prvního syna mě v porodnici s dudlíkem už přinesli,k mému zděšení:)).Je fakt,že to bylo miminko andílek,který nezabrečelo.Takže (ne)právem jsem byla matka nad věcí s pocitem,že vše vím nejlíp,když nám to tak krásně funguje.No ono mě to vytrestalo,radši ubrečené miminko,než jednoho šíleného puberťáka s LMD.Ovšem aby toho nebylo málo,tak momentálně mám obojí:)).Přiznávám kombinace celkem vražedná.
Malej probrečí a prokňourá půlku noci,naučil se už i za tak krátkou dobu ,že usíná mě u prsu a běda,když je dán do postýlky ve stavu bdělém.O kočárku nemluvím,to je nepřítel číslo jedna.Takže mám denně pocit,že sotva jsem usnula po jednom kojení už řve budík,že musím vstávat a vypravit syna do školy.
Takže vážně uvažuju o dudlíku,aspoń venku,nebo tak,protože strávit dvě hodiny na nejnutnějších nákupech s řvoucím dítětem,které se dožaduje uspání u prsu není opravdu to pravé.
Předchozí