Přidat názor k článku Jak matky přicházejí o zásady I

no vidíš, a já mám ve svém okolí právě takové co se s chodítkem naučili chodit brzo, nemluvě o tom, jak některé mé kamarádky (o chytré švagrové snad raději ani nemluvě) nechápavě kroutily hlavou, když jsem dítě odmítala do chodítka dávat. A ty špatné návyky jsou od toho, že se chodítko špatně nastaví - to není z mé hlavy, je to vyčtené z jiných diskusí maminek, co s chodítky zkušenosti mají.
A stále si nemohu pomoci, ale vidím daleko větší nebezpečí úrazu v tom, že mi dítě neomezeně leze všude než když se v relativním bezpečí chodítka nemůže nikam dostat a na nic dosáhnout.
Ještě pro jistotu dodám (pro všechny co nečetly mé předchozí příspěvky), že rozhodně nestrkám dítě do chodítka proto abych se ho zbavila, ale protože jsou situace kdy nutně potřebuju něco udělat a nedá se to dělat s plazícím se a (hlavně si všude stoupajícím) dítětem pod nohama. Jediná moje chyba (za kterou si sypu popel na hlavu) je, že jsem si ho krutě rozmazlila a nemůžu ho tudíž nechat samotného v postýlce či ohrádce aniž by srdceryvně neprotestoval. A hlavně - pokud už dítě umí samo stát u nábytku nebo (u nás místo sezení) samo klečet, tak už (myslím, i když nejsem pediatr) má snad páteř dost zpevněnou na to, aby chvíli v chodítku přežil.