Můj první syn dostal dudlík už v porodnici. Naštěstí jsem neměla ani tušení, že pokud mu dám dudlík, nebudu pak moci kojit, protože miminko popletu a on už to nebude umět (jinak řečeno, použití dudlíku prý znesnadňuje popř. znemožňuje kojení). Kojila jsem rok (i s dudlíkem). Večer krásně usínal, když jsem potřebovala něco udělat, spokojeně si s ním i hrál, prostě pohodička.
Můj druhý syn dudlík zásadně odmítá. Je mu sedm měsíců a já se stále snažím, ale marně. Usíná na 99% u prsu, jinak řve a řve a řve - nepomáhá nošení, houpání, nic. Nemám nervy ani srdce nechat ho tak strašně řvát. A tak vždycky nakonec vyhraje a u prsu za chvilinku spí. Jen se bojím, aby to netrvalo moc dlouho ...
Takže dle mého, chvála dudlíkům!!! Eli
PS. Článek je príma, taky jsem porušila většinu svých "pevných" zásad.
Předchozí