Přidat názor k článku Cestování s kočárkem v MHD jako adrenalinový sport

Chápu.... :-) Ze Sev. Moravy jsem se přestěhovala do Sev. Čech. Cestování ostravskou MHD jsem si užila s kočárkem dost a dost. Teď bydlím na vesnici a je to děs, bus v 7 ráno (plný dětí, co jedou do školy - nevejdete se s kočárem ani náhodou), další v 11 dopoledne a to dost často přijede "zájezďák", který nemá zadní dveře a nebo má a jsou tak úzké, že se tam s kočárkem nedostanete, nehledě na to, že mezi sedadly není ani místo, kam ten kočár dát, je tam jen úzká ulička. Vždyť zájezdové autobusy všichni známe...
Kolikrát je to k uzoufání. Další bus až ve 13 hod....
V květnu jsem jela vlakem k rodičům a když jsem na ostravském hl. nádraží vystoupila z vlaku, měla jsem u sebe ani ne dvouletou dceru v golfkách, tašku s věcma a byla jsem v 6. měsíci těhotenství, tak jsem byla opravdu vzteklá, když chlapi, kteří viděli, jak se hrnu k tramvaji k zadním dveřím, kde je (po překonání asi 4 schodů)místo na kočár, raději šli nastupovat do předního vagonu a já zůstala úplně sama u toho zadního. Nechtěla jsem nechávat dceru v golfkách samotnou na nástupišti, s taškou, kde jsem měla i peníze atd. a jít do předního vagonu někoho poprosit, aby mi pomohl, taky by se mohlo stát, že se tramvaj rozjede, až budu uvnitř, jeden nikdy neví... Tak jsem si holt musela poradit sama, vzít golfky pod paži a zvládnout to nahoru. Pomyslela jsem si něco o buranech, ale bohužel, v autobuse mě čekalo v podstatě to samé, jen jsem jednoho pána slušně požádala, a on mi řekl, že má za prvé nemocnou ruku a za druhé nese v jedné tašce kytky a v druhé konev na hřbitov, tak nemůže, že by ještě kočár nepobral. Ostatní se už nakyblíčkovali do autobusu a než my dva jsme to vyřešili, jestli mi teda zvládne pomoct nebo ne (nakonec zvládl), tak se nahrnuli do prostoru pro kočárek, tak jsem je musela požádat, ať mi tam uvolní místo, načež jsem několika z nich asi i přejela nohy... :-))) Ne schválně, to fakt ne, ale byla jsem teda pěkně napruděná, protože se tvářili, co že to vlastně chci. To, že jsem tam pak stála (těhotná!!!), to už ani nerozpitvávám. No, upřímně řečeno, byla jsem tak trochu jak Alenka v říši divů a říkala si, jestli jsem to už zapomněla, jaké jsem měla v OV s předešlým mimčem (před 13 lety) cestovací peripetie a nebo jestli se ti lidé tak změnili... V podstatě jsem si pomyslela - taky ne ve zlém, spíš s lítostí - něco jako první přispívající v tého diskuzi. Asi mi to bude taky vytčeno, jen dodávám, na "svůj" kraj nedám dopustit a vracím se tam "domů", takže nemám postoj - "Heleeeeeee, u náááááás v těch Čecháááááách je to všechno ňááááákýýýýý lepšíííí. Tady jsou divnýýýý lidi."