Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Pokud jedno naplácání vařečkou stačilo na to, aby se dítě zbavilo záchvatů vzteku a pak stačilo jen vytáhnout ... tak na tom nic špatného nevidím. A plácnutí rukou bych taky neviděla za své selhání.
Obdobím vzdoru dcera prošla od 18 - 28 měsíců a byl na zabití :)
Po 4 hodinovém řevu pro nic za nic, kdy nepomohla žádná z metod uklidnění doporučovaná moderní literaturou, jsem jí šoupla oblečenou do sprchy s vlažnou vodou a začala normálně komunikovat. Od té doby se tak příšerný řev už nikdy neopakoval a když s tím chtěla začít, stačilo říct že půjde do sprchy a hned byla v pohodě.

Nočník: Trénovali jsme cca od 18 měsíců a přes den to docela vycházelo. Být bez plen mi nepřišlo vůbec pohodlné, protože hodně cestujeme a prakticky jsme pořád stavěli kvůli pár kapkám. Po narození sourozence se opět vrátila do plenek. Čůrat do nočníku chtěla jen když jsem kojila.
Srovnalo se to asi ve 2 a půl letech. Mladší dítě občas ráno posadím na WC, večer před koupáním taky a skoro nikdy to nevyjde, je to spíš hra. A přiznám se, že mi plenky opravdu zatím vyhovují, vzhledem k cestování i jiným aktivitám. Sundavat v zimě dítěti kombinézu taky není nic moc.