Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

No já mám se svojí dcerkou takovou zkušenost, že si k chození na nočník tak nějak dospěla okolo 2.narozenin. Pomohlo neustálé chválení, až přehnaná radost z úspěšného výsledku. Bojovala jsem však s chozením na záchod venku od jara - malá vůbec nechtěla chodit na travičku, což jsem nechápala, z písku jsme musely vždy utíkat domů(do 3.patra po schodech)na nočník, který jsme už později raději nosily s sebou.Pak se to zlomilo a malá začala chodit i venku - letos v létě.Na noc plínku ještě nosí, protože večer dost vypije a i když se už párkrát povedlo, že byla ráno plínka suchá, stejně v poslední době se to zase nevede.Ale nedělám si s tím hlavu, protože důležité pro mne bylo, že se to tak dobře zvládlo s chozením přes den. Takže souhlasím s názorem, že si k tomu dítě jaksi "dozraje". I když pokusy od věku asi 1,5 jsou samozřejmě taky dobré. Někdo mi řekne, že je dcera šikulka, že už to takhle zvládá, někdo naopak - že od roka už by to dítě mělo být naučeno,že je to jen selhání rodiče. Myslím, že u nás se to hodně řeší a jsou přeci důležitější věci, no ne?