Milá Majdo, přesně vím, o čem tady píšeš. Mám docela živě v paměti, jak jsem se po čtyřech plížila okolo koše, kde spal náš prvorozený syn, abych se dostala do koupelny a mohla se vysprchovat. Samozřejmě, jen jsem minula místo, kde do té doby spokojeně spal, začal plakat. Dnes, když si nato vzpomenu, tak se tomu dost směju, muselo to opravdu vypadat dost komicky, ale já jsem v tu chvíli pouze hledala cestu, jak se do koupelny dostat, aniž by se to moje, do té doby sladce spící dítě, vzbudilo a nechalo mě provést alespoň základní očistu. Teď mám měsíční holčičku, která je přesně tím dítětem, které položím a bez větších problémů spí (dnes v noci dokonce 7 hodin na jeden zátah. Takže není vždy tak zle a holt každé dítě je jiné a my mámy to prostě nějak musíme zvládnout. Každopádně vám držím palce.
Předchozí