Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Naprosto s tebou souhlasím! Jasně že některé děti jsou "hodnější" než jiné, ale asi všechny mají momenty, kdy jsou fakt na zabití. Přesto fyzické tresty nebo třeba sprosté řvaní na dítě mi přijde jako to nejhorší řešení, jakkoliv zoufalost rodičů v dané chvíli chápu.

Když se dítě řítí pod auto, v časové tísni ho přece nejprve chytím a když už je pak čas, důrazně vysvětlím, že se musí rozhlídnout. Ale bít ho za to, že zapomnělo???

A nařezání vařečkou v případě chození na nočník - jakkoliv to v případě autorky zrovna "zafungovalo" - tam si myslím, že fakt šlápli vedle. Protože každé dítě, i to, které už na nočník chodí, se ještě x-krát za život počůrá a jsem zvědavá, jak to ta jejich holčička ponese a jak s jakou ochotou se jí bude svěřovat s jinými drobnými průšvihy rodičům...
Naše dvouletá holčička se taky umí úžasně vztekat a k mému úžasu už i prokazatelně ZLOBIT = dělat naschvál věci, o kterých VÍ, že se nemaj. Párkrát už jsem ji plácla (vždy jen symbolicky, nikdy ne tak, aby ji to mohlo bolet), a vždycky jen v situaci, kdy jsem byla sama vyčerpaná a zoufalá a už jsem neměla sílu na nic jiného. A vždycky jsem se akorát zastyděla, protože ta naše opice to po mně zopakovala a plácla se rukou na zadek sama...:-(