Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Ahoj, tak tady musim nesouhlasit, MM, s tim co vidis jako respekt! Zvlaste mesi ditkem a rodicem. Jsem presvedcena, ze to co popisujes je obdiv, ne respekt. Jestli tvym detem budes imponovat, budou si myslet, ze ty ses jednicka a chtit delat vsecko jako ty, at uz ted nebo ve triceti, to jo, to je opravdu uspech. Jestli te deti budou jednou obdivovat a vzhlizet k tobe a chtit nasledovat tvuj priklad. To si totiz musis zaslouzit, a v to teda taky jednou doufam :).

Ale myslim si, ze to nema nic spolecneho s respektem. Deti se musi naucit respektovat rodice (a jine podstatne dospele) proste proto, ze jsou to jejich rodice. Jako rodice a dospeli jsme za ne zodpovedni. Tim padem mame prirozenou autoritu a pravo jim porucit, prikazat a zkratka je vest. Nemusime si to zaslouzit. Je to dano. Je to respekt k urcite hierarchii, ktera existuje v nasi lidske spolecnosti. (Propana vzdyt i v te zvireci)
Pokud se to deti nenauci, budou mit vazne problemy respektovat autority taky pozdeji v dospelosti mimo domov. Jako ucitele, policii, nadrizene v praci...
Ja jsem teda milovala a obdivovala radu lidi a dodnes me ""ovlivnujou"". Zato jednu sefovou v praci jsem neobdivovala, ale rozhodne respektovala. Nemysleme si, ze to deti nechapou a jsou malicke...chapou a bedlive sledujou. A prvni roky jsou kriticke. Tot muj nazor.