Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Dovoluji si pronést také svůj názor - já byla jako dítě bitá jako žito. Nechtěla jsem tuto křivdu na svém synovi opakovat - vařečku tedy neaplikuji a už vůbec ne za to, že by se třeba počural.... Ale na druhou stranu si teda nedokážu představit, že bych ho občas neplácla po zadečku za něco, co udělal zcela úmylsně....
Naopak spíš nechápu maminky, které se ztrapňují (např. v mateřském centru, v MHD) tím, že svému potomkovi ve chvíli, kdy udělal něco nepřidloženého, domlouvají klidným hláskem a dítě z nich evidentně má "dobrý den". JE to každého věc, ale štve mě to, pokud nějaké zvlášť agresivní dítě ubalí mému, maminka toho agresora přijde a začne: miláčku, to se přeci nedělá atd.... Ještě děťátko pohladí a nakonec si připadám jako blbec já, že mám takového bambulu, že se nechá.... Přitom ani náznak toho, že by přiměla dítě omluvit se nebo svou chybu napravit. Takže podle mě není nad včasné plácnutí (ne teda nářez).