Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Kdysi jsem kdesi četla moc prima článek na téma "Maminkovština". Vyznělo to asi v tom smyslu, že prostě po narození se musí maminky s miminem nějak domluvit a tak se přepnou na tzv. "Maminkovštinu", která na rozdíl od češtiny používá především plurál, aby se mimi prozatím nezatěžovalo nějakou gramatikou (nehledě k tomu, že v prvních měsících skutečně dělají všechno spolu a to nejen čůrají, kakají a papají ale také vaří, uklízí a já nevím co ještě - většinu prací dělají maminky s dítětem na ruce nebo je dítě alespoň pozoruje), dále spousty citoslovců, kterými se dají jednoduše vyjádřit několikaslovná spojení, a především zjednodušená slovíčka, krerá se dítěti lépe vyslovují, nejlépe se stejnými slabikami (dítě snáze vysloví máma než maminka a stejně tak i jiná slova) A než se dítě naučí vyslovovat sykavky, opravdu trvá delší dobu, takže na slovíčko jíst, spát a jiné si musíme hodně dlouho počkat.

A že se ta maminkovština občas dostane i do projevu mezi dospělými se není co divit. Zkusil si někdo z kritiků žít dvojjazyčně? Myslím třeba pracovat ve firmě, kde se po celou pracovní dobu mluví třeba anglicky a pak doma se zase přepnout na češtinu. Někdy to může chvíli trvat, nemyslíte? U matek s dětmi je to stejné, většinu dne používají tu tzv. maminkovštinu a pak najednou po nich někdo chce aby se vyjadřovali správně česky a hlavně dospěle.