Přidat názor k článku Jak matky přicházejí o zásady I

Mamča mi zemřela před osmi lety, táta letos na konci dubna. Brácha se mnou nemluví kvůli tomu, že si dělám nároky na dědictví, myslel si, že mu dům, ve kterém bydlel s taťkou, spadne do klína. Můj muž dálkově studuje, bydlíme v nedodělaném bytě, na nějž jsme si vzali hypotéku. Když má manžel volno, pracuje na úpravách doma, nebo se chodí odreagovat k počítači, do hospody. Jeho rodiče jsou mladí, tudíž zaměstnaní a příliš se do babičkovských a dědečkovských povinností nehrnou. Neznám nedělní zvaní na obědy a podobné úlevy. Máme téměř dvaapůlletého, velice živého a vzdorovitého chlapečka a druhý je na cestě. Mé deprese se střídají s okamžiky, že snad bude líp. Časem. Nebýt kamarádek a občas i toho chlapa, byla bych v ústavu pro choromyslné. Proto musím říct, že obdivuji, že to zvládáš sama. Úplně sama. Drž se.
PS: Vím, že jsem vůbec nenavázala na humorný tón Tvého článku o pomáhacích inštrumentech (mimochodem Martínek dudlíka nechtěl vůbec, dával přednost prsu :o), ale nejvíc jsem se našla v té poslední větě.