Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Omlouvám se, článek jsem nechtěla shazovat a (však taky moje poznámka je od tématu, což jsem přiznala).

Trvám ovšem na tom, že je jednodušší říct "pít" než "bumbat", "spát" než "hajat" a "jíst" než "hamat" (nebo přinejmenším stejně obtížné). Moje dítě v 10 měsících říkalo "pi" (asi v roce začla říkat "pití") a nevidím důvod, proč by mělo říkat "bumbání"...? Děti se učí říkat to, co slyší a nevidím důvod mluvit na ně jinak než na ostatní - proč by maminka měla tátovi říkat "Chceš napít?" a dítěti "Chceš bumbat?" - proč žít v dvojjazyčném prostředí, když druhý jazyk je nanic? Je to praktičtější pro dítě, že aspoň rozumí běžné řeči, i pro matku, která se neztrapňuje ve světě dospělých (chápu, že "přepínání" pak musí dělat problém). Stejně tak mi přijde směšné, nazývat při komunikaci s dítětem u všeho zdrobněliny (nosánek, očička, ouška, bla bla bla). O šišlání ani nemluvím, tam je to snad všem jasné, že to už opravdu vyloženě škodí.