Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Nevím, zda je to taky plurál, ale já si zase hlídám, abych furt neříkala: oni dělají, oni už umí(nebo umějí, ani nevím), jedli to a to, na nočník se už naučili, apod...... Mám totiž dvojčata. Jdou-li oba se mnou, je jasné o čem mluvím. Ale když jdu jen s jedním a používám výše uvedené věty, koukají se po mě lidé divně a když si to uvědomím, já sama si připadám jako b...c. A povedlo se mi tím vyvést z míry i doktora na pohotovost v Motole, když jsem vysvětlovala vznik zlomeniny - "oni se honili, pak upadli a tohle je výsledek" a ukazovala jsem na jediného syna. Ten nezraněný zůstal doma s tátou.