Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Nevím, jestli na některé děti funguje ten velmi propagovaný fígl dát jim bavlněnou plenku, aby cítili mokro, ale na mého syna vůbec. Od narození používáme bavlněné plenky, papírovky jen na cesty, nikdy mu bohužel nevadilo být mokrý. Nenamáhal se ani ohlásit, že je pokakaný, prostě mu to bylo naprosto jedno. Na nočník se naučil chodit pár dní před druhými narozeninami, ale nešlo to samo, museli jsme trénovat (čekala jsem druhé a neměla jsem zájem přebalovat dvě děti naráz). Kdybych čekala na to, až začne chtít sám, nevím, kdy bych se dočkala. Přes den zvládá nočník bez potíží, horší je spaní. Když mu dám na odpolední spaní plenku (je jedno jakou), tak to bere tak, že do plenky se může dělat cokoliv (i v době, kdy je vzůhru). Má možnost vylézt si z postýlky, ale to se mu nechce ani před tím než usne ani po probuzení, takže suchou plenku nemá téměř nikdy. Jednou jsem se pokusila mu plenku nedat, převlékala jsem pak celou postýlku. Snažím se o pozitivní motivaci (na nic), když jsem si na 100% jistá, že nešlo o nehodu ve spánku, ale lenost vylézt z postýlky před usnutím, tak se i zlobím, ale taky zbytečně. Je mu 2 a čtvrt roku.