Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Markétko, neomlouvej se, není za co. Fascinují mě tu některé maminky s jejich patentem na moudrost - jsou to ještě mámy nebo už plně vyškolený dětský psycholog? Zajímalo by mě, jestli ta jejich zlatíčka třeba v pubertě budou poslouchat jejich klidné a rozumné vysvětlování "víš, miláčku, ale to éčko ti opravdu škodí". Nebo jak budou respektovat autoritu učitele, nadřízeného, když učitel bude hysterik, nadřízený blb atd. Jsou děti, s kterými je možné se domluvit po dobrém, to jsou ta zlatá, klidná miminka, z kterých rostou klidné, lehko zvladatelné děti. Jiné dítko si musí takzvaně "natlouct nos" - ať už se spálí o horká kamna, protože si nedalo říct, nebo dostane na zadek, protože opakování "to se nedělá" na něj prostě nezabralo.
Můj syn mi tak perné chvilky, jako tvoje hočička tobě, nikdy nepřipravil, přesto to není "neplácnuté" dítě. Díky tomu ví, že je to pro mě ten krajní prostředek argumentace a pokud k němu jednou za uherský rok dojde, je mu jasné, že opravdu přestřelil. A to mluvím o bezbolestném plácnutí!