Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Já také nechci vést děti k tomu aby jaksi "automaticky" respektovaly tzv. "autority".

Takových až moc poslušných "oveček", resp. lidí kteří věří všemu jen proto, že to řekl "pan profesor" či nějaký politik nebo to četli v novinách apod., je přece až moc! Mně se v demokratické společnosti zdá důležitá taková ta "občanská odvaha" - všímat si věcí kolem sebe a případně i zasáhnout když se děje bezpráví, byť by to bylo ze strany někoho s funkcí (policista, úředník, učitel)... Ta by ale nefungovala, pokud všichni budou mít už od dětství zafixované, že lidé s vyšším postavením v hierarchii se "musí respektovat" a jsou tudíž vlastně nedotknutelní!

Přece není podstatná především ta "funkce" či pozice v hierarchii (tj. paní učitelka, pan policajt, paní šéfová...), ale zejména to jak se tito lidé konkrétně chovají. A když se chovají špatně, tak si ten respekt třeba ani nezaslouží.

Uvedu extrémní (hypotetický) příklad: Když paní učitelka bude ve školce/škole děti mlátit a seřvávat, pak už je přece jedno, že je svou funkcí "výš" - respektovat ji pak rozhodně nebudu ani já ani moje dítě. Přece svému dítěti nebudu říkat že ji ale respektovat musí, jen proto že je učitelka!