Ahoj,ve věku 2 měsíců mých dětí bych patřila k těm šťastnějším matkám,byli to kluci hodní,spaví,nakojit a do postýlky,zavřít dveře...do doby než začali chodit,pak to byli neřízené střely,chodit uměli velmi rychle,ale poslouchat ne,takže pustit kočárek a běh pro dítě,které se vydalo něco objevovat.Vrcholem byl starší,který v 18měsících vylezl přes 2 žebříky na půdu(bez střechy-dělali se krovy),ve chvilce,kdy jsem ""pracantům" šla udělat kafe a ti ho měli pohlídat...Ty zásady jsem naštěstí taky neměla,jen jsem říkala,že se budu velmi věnovat dětem,teď jsem ocenila fakt,že 2,5letý se začal dívat na televizi(3x dokola sice vidím nebo spíš slyším Kostičky),ale díky za to,jinak by jsme neměli ani co jíst a z čeho....Při dnešním gruntování skříní se taky zabavil...ostříhal cafousky čouhající z koberce(pro ty nůžky si vylezl do skříňky)a pak se snažte něco doma udělat.Vám hezký den a pevné nervy
Předchozí