Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Já teda nečetla celou diskuzi, ale s tímhle souhlasím, sleduju v okolí, že největší patent na rozum mají matky nejmírnějších dětí :-) A naopak čím náročnější a problémovější dítě, tím míň jeho máma poučuje ostatní, když už zmíní nějakou svoji zkušenost, tak většinou stylem: "ono záleží jak u koho, ale nám v tomhle pomohlo ... " :-) Nedávno jsem na porodnici.cz četla dotaz nějaké těhulky, které se nelíbilo, jak některé maminy říkají, že mají doma vzteklounka, a že je to o přístupu a rozumném vysvětlování :-) Tak jsem si vzpomněla na moje miminko cca ve 3 týdnech, fialové dávící se, kterému nechybělo nic než že se chtěl chovat :-) Rozumné vysvětlování, že teď musí chvilku počkat, kupodivu nezabíralo :-)
Já jsem docela flegmatik, ale na moje miminko asi ne dost flegmatický :-) On dost systematicky zkouší, co si může dovolit. Asi před měsícem (tj. cca v 7 měsících) mi docela nepříjemně vrazil palec do oka, myslela jsem že to bylo z neopatrnosti, tak jsem mu jen trochu přísně řekla, že to nesmí. Snad za pár vteřin to zopakoval, tak už jsem ho trochu sprdla. A vzápětí to zopakoval, a tvářil se u toho vysloveně stylem: tak schválně, jak moc vážně to myslíš? Tak dostal pořádného sprďáka i nějaké to třepnutí přes plínu, a byl pokoj. Teď už má 4 zuby, všechny jedničky a s chutí leccos kouše, dneska v noci došlo i na mě :-( Poprvé to bylo - sebrat prso, trochu sprdnout, po chvilce breku utišit. Podruhé - sebrat, pořádně sprdnout, nechat brečet skoro 1/4 hodiny :-( Stejně následovalo potřetí - sebrat, fakt naštvaně sprdnout, pár plácnutí přes plínu a spacák (to mu fakt vadilo jen proto že to bylo s tím sprďákem) a řev skoro 1/2 hodiny. Vypadá to, že bude zase chvilku pokoj. Poprvé na mě to kousání zkoušel tak ve 3 měsících, taky na třikrát, ale prve stačilo jen sebrat, sprdnout a chvilinka breku :-(
Zatím je vidět, že reaguje na mojí náladu, zkouší to, dokud mě opravdu nenaštve. To symbolické plácnutí na zadek tomu jen dodá důraz, že tohle mi fakt hodně hodně vadí a on si na to pak dost dává pozor. Přitom když s ním blbnu, tak ho morduju mnohem víc i na ten zadek ho plácám, ale když si z toho dělám legraci, tak se tomu taky řehtá na celé kolo :-)
Já jsem zasáncem toho maximum řešit po dobrém, rozumně vysvětlovat, ale poučování od lidí, kteří mají doma mírné poddajné děti, mi občas leze na nervy :-( Jsou jak kozel zahradníkem, jejich rady jsou u divočejších dětí naprosto nefunkční. Podle takových rad už bych dneska měla vydloubané oči a za pár dní ukousnuté bradavky :-(