Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Milá Markéto,
mírn? jsem se vyd?sila tím, že popisujete Vaší dcerku jako náro?né dít?. Samoz?ejm? Vás pln? chápu, neberte to jako kritiku. Jen mám doma n?co podobného, ne, mám asi n?co horšího :-). A vytrvale si ?íkám, že je to normální...
V porodnici jsem se se svým synem cítila úpln? stejn? jako Vy. A pokra?ování bylo také velmi podobné.... V p?l roce sed?l, stál a lezl. Je velmi muzikální a pohybov? nadaný... Ale...
Nap?íklad metoda "va?e?ka" u nás rozhodn? nikdy nic nevy?ešila, když, tak jen krátkodob?. Naopak, když se synovi nelíbí, že n?co nesmí, k?i?í "Zlobím se!!! Zlobíš!!! Bacibaci, maminko!!!" A klidn? mi jde dát na zadek. Vyzkoušeli jsme vše možné, ale naše dít? je neuv??iteln? houževnaté. M?žeme d?lat, co chceme, ale, pokud se rozhodne, že nechce bundu, bude vytrvale opakovat a vztekat se "Ne, bundu ne." A bude to opakovat t?eba hodinu. Když se rozhodne nejít do mate?ského centra na 3hodiny bez mámy, se?ve "tety" tak, že se na n?j ani neodváží sáhnout. a mohla bych donekone?na pokra?ovat...
Je to prost? osobnost. Vychováváme ho úpln? normáln?, snažíme se o laskavý p?ístup s vyty?ením hranic a je to každodenní velmi tvrdý boj. Ale postupné výsledky snad máme.
Ano, i s takovým dít?tem je možné si po?ídit další miminko. My už ho máme. Je úpln? jiné. Hodné, klidné, usm?vavé.
A co víc: Starší syn svého brášku miluje, je na n?j hodný. Jen maminku "terorizuje" svými neustálými nároky a aktivitou. A maminka se t?ší, že z n?j t?eba vyroste výrazná osobnost, že všechna trp?livost, kterou se s ním te? ze všech sil snaží mít, bude dob?e zúro?ena. Ale ob?as jí holt rupnou nervy, je to prost? taky jenom ?lov?k :-)))