Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Milá MM!
Můj názor k nočníku:
U prvního syna jsem po přečtení knihy "Dítě a já", která je překlad z angličtiny, zkusila poprvé posazení na nočník v 8měsících. Věděla jsem, kdy kaká, takže jsem vychytávala ranní a poobědové bobky. Měsíc to fungovalo krásně, rozhodně nebylo žádné násilí (chraň Bůh!!!), to je v tomto případě opravdu tristní. Po měsíci odmítl se na nočník posadit, opakovalo seto, tak jsme přestali. Byla jsem pod nátlakem ze strany manželových rodičů, že děti chodily na nočník v 1 roce, ale odolala jsem. Opatrně jsem občas zkoušela, jestli už by nezačal, pořídila jsem i redukci na záchodové prkýnko, ale dlouho bez výsledku. Opakuji, že vše probíhalo opatrně a v případě odporu jsme hned přestali. Postupně začal spolupracovat kolem 2.roku a během 3měsíců byl zcela bez plen. Dozrál. Občas dojde k nehodě a nepeskujeme ho, je to vyjímečně. Jen jednou jsem mu ve stresu vyhubovala za pokakání u bazénu našich přátel a výsledkem byl týdenní problém, kdy se bál kakat, takže varuji všechny, bacha na nucení a kritiku!!!

To není vše.

Mám druhého 4měsíčního syna a ten už na nočník chodí taky. Jmenuje se to bezplenková kontaktní metoda. Předtím jsem o ní nevěděla. Není to drezůra, je to přirozené. Dítě od narození přirozeně dokáže poznat, že se mu chce a do určité míry to ovlivňovat vůlí. To jen my to v něm pomocí plen (obzvláště těch, co jsou "suché i když mokré") postupně potlačíme, vytvoříme z něj inkontinentní bytost, která se později vše musí učit znova. Existují signály, pomocí kterých lze poznat, že má dítě potřebu, pokud na ně budeme reagovat, dítě je nepřestane dávat, naopak budou čím dál srozumitelnější. Vzájemná komunikace pomáhá matce líp dítěti porozumět a dítěti dává možnost vykonat potřebu mimo plenku a věřte mi, že je moc rádo, když tu možnost má. Dalšími pomocníky je znalost, kdy asi tak dítě potřebu má (po jídle, probuzení, ráno častěji atd...) a pak přirozená intuice, která v láskyplném poutu matka-dítě funguje úžasně.
A jak se to dělá??? Dítě se v klubíčku podrží nad nádobou, záchodem, umyvadlem, vanou, travičkou...co si vyberete. K tomu je vhodné používat vždy stejný doprovodný zvuk, který si dítě zapamatuje a při komunikaci pomůže.
Bezplenkové děti nejsou (většinou) bez plen. Mohou mít klidně i jednorázovky, i když v nich nelze poznat s jistotou, jestly se nepočůraly. Ideální jsou látkové pleny, existuje i tzv. "minimální plena", která funguje jako taková pojistka.
A proč to všechno? Je to nejhygieničtější, nejpřirozenější, nejekologičtější...