Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Ještě mě napadlo:

Zrovna v situaci kdy jde o to, že Tvé dítě někomu ubližuje (strká, plácá, jednu mu "ubalí") je přece obzvlášť absurdní řešit to plácnutím, nemyslís? Je to paradox - co se z toho naučí? "Máma mě plácla, abych neplácal(a) děti. Já tedy děti plácat nesmím, máma mě ale plácat smí...?!" Pěkný zmatek! Pak ještě může dojít k závěru "Teď nesmím, protože jsem malý, ale až budu velký jako máma, budu taky smět plácnout někoho, kdo je menší a kdo se podle mě chová špatně". A tak se bude věčný koloběh opakovat... :-( POkud s tím někdo neskoncuje.

Když chci aby dítě určité prostředky k řešení konflitků nepoužívalo, měla bych se jich logicky vyvarovat také. Vím že to někdy skoro nejde, ale nejvíc se dětí učí příkladem! Odkoukají kdeco, a právě i to jak se máma i táta chovají ve vypjatých či konfliktních situacích...