Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Předem zdravím všechny v této diskusi, nepřečetla jsem ještě úplně všechny příspěvky, ale pamatuju si to, co už jsem četla. Odpovídám právě tobě MM, tvoje názory jsou zvláštní, řekla bych, že až přehnané. Skoro každá matka sem tam ujede, ani maminky nejou ty nejdokonalejší a nic se nestane, že to ty dětičky pochopí hned. Mám dvě děti, jedno je ještě malý - 10 měsíců a už teď se seznamuje s nočníkem, nečůrá tam ani nekaká, a ani to neni pro mě teď to důležitý, ale prohlíží si ho, zkouší na něm sedět, aby jednou neměla z něj divnej pocit. Mojí starší dceru jsem naučila na nočník už 16 měsících a v roce a půl neměla plenu ani na noc. Sem tam se počůrala, ale nikdy jsem to nevzdala a plenu nevrátila. Taky je každá jiná. Ta starší byla hodně chytrá, rychlejší než průměr, vše hned pochopila a přesto jsem jí naplácala a rozčílila se než u té druhé. Dnes jí je 5 a přesto, že upřednostňuji metodu vysvětlování, občas jednu slízne, vařečkou nikdy nedostala a přesto z ní má respekt a co? Každá maminka alespoň jednou prohlásí: Ty dostaneš na zadek, jestli toho nenecháš! Já jsem taky od svojí maminky občas jednu slízla, jsme dnes nejlepší kamrádky, zastává se mých dětí, když nadávám a nikdy by mě nenapadlo říct, že v něčem dělala chybu, že mi nasekala. Neuznávám fyzický tresty typu chytit a zmlátit, ale takový to plácnutí za zlobení, který ani tak nebolí jako, že si ho prostě uvědomujou, není na škodu. A vrátim se k nočníku, je to věc každé z nás, kdy začneme s nočníkem a jak toho docílíme, nemusíte Annu odsuzovat ani kritizovat, její článek byl úsměvnej a pravdivej a myslim si, že se s tak živým dítětem poradila skvěle, mě se takhle začít vztekat někde na ulici se válet a pod., tak bych se taky neudržela.