Přidat názor k článku Náš život s (ne)obyčejným dítětem

Markét, tvůj článek byl super, vůbec nic si nedělej z těch, co kritizují, že plácneš nebo tak. Mě taky ujede ruka, mám svá pravidla a své nároky a ty se musí dodržovat, až je budou moje děti zvládat a respektovat, tak jako já respektuju jejich pocity a potřeby, potom to možná půjde i bez plácnutí.Do tý doby ale prostě někdy jednu slíznou.Přesně jak už se některé tady vyjádřily, nejvíc kritizují ty, co mají doma klidné děti. My jsme dceru sundavali ze střechy ve 2,5 letech, vylezla po žebříku během několika vteřin.Těch případů je mnohem víc, má sice pud sebezáchovy, ale někdy se přecení. dnes jí je 5, je k tomu všemu ještě drzá a umíněná, tak prostě taky občas jednu slízne.Kolikrát jí nadávám a ona se směje, protože si myslí, že se budu smát taky, musíme jim ukázat, že musí poslouchat. Já se snažím být důsledná, když něco řeknu, tak si zatim stojím, do poslední chvíle, takže řeknu jednou, podruhý, potřetí upozornim, že už bude zle a pak prostě je zle, když neposlechne. Takže přeji hodně štěstí s výchovou děťátka, pevný nervy a stůjte si za svým - je to přeci vaše dítě.