Přidat názor k článku O sezení na dvou židlích

Mila Katerino,
dekuji za tenhle "postreh" rekla bych, ze je to muj kazdodenni chleb, nebo aspon temito stejnymi myslenkami si sytim svuj mozek velmi casto...
Ano, pokud jsem v CR pripada mi, ze uz tam tak uplne nepatrim a pokud jsem tady, shodou okolnosti taky Kanada, citim se jako "ceska selka" :o) Pohravame si s myslenou "vratit se" (muj manzel neni Cech), ale ja si nejsem tak uplne jista, protoze mam ten POCIT, ze uz nepatrime NIKAM. A protoze uz jsem tu pet let mozna by se zdalo, ze jsem si na to zvykla, nebo aspon mohla zvyknou, ale ono je to mozna prave naopak. Vzdycky to bude: tohle bylo lepsi v A, tohle by se nikdy nestalo v B, stejne nejlepsi zahradu jsme meli v C, nasi nejlepsi kamaradi jsou z D...
Ale ne ... taky si nechci stezovat, jsem velmi stastna a stasna budu i v E nebo F, kdyz na to prijde :o)))
Hodne stesti vsem s pocitem "nikam"