Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

Záměna dvou novorozených holčiček není výjimkou.Před 10-lety došlo v jedné nejmenované pražské porodnici také k záměně.Stalo se to mé kamarádce.Narodily se také dvě holčičky.Jedna maminka odcestovala s dcerou mé kamarádky a svým mužem do Anglie a kamarádka zůstala s její dcerou zde.Ani jedna neměla tušení,že došlo k výměně.Až jednoho dne zazvonil mé kamarádce telefon,že by s ní chtěla jistá paní mluvit,že spolu pobývaly v porodnici.A tak došlo k setkání.Kamarádka byla v šoku.Holčička v Anglii vážně onemocněla a při vyšetření krve se zjistilo,že rodiče nejsou biologickými rodiči.V té době byly v porodnici jen dvě holčičky a tak hledání druhé maminky nebylo těžké.Ještě ten večer mi kamarádka volala,že k ní mám přijet.Nevěděla kudy kam.A tak jsem jí doprovázela na testy její a její pravé nepravé dcery.Vše se potvrdilo.Chtěla abych si promluvila s anglickou rodinou.Pořád brečela a její zoufalství nebralo konce.Rodina byla příjemná.Prohlásila,že by si rádi nechali holčičku,kterou celou dobu považují za vlastní.Kamarádka se měla rozhodnout během dvou dní.A tenkrát jsem jí položila otázku.,,O koho tu vlastně jde?Koho miluješ a kdo tě po celou tu dobu miluje a je na tobě závislý?"Prohlásila,že po celou dobu milovala dceru o kterou se starala.Tu druhou má ráda,ale jinak.Dokázala by ji milovat stejně,ale ona své milující rodiče má.Mateřský instinkt se projevil,,K cizímu dítěti větší".Dcera byla pro ní vlastní po celou dobu.Na rozhodnutí jí stačilo nakonec pár hodin.Zachránila tak citové pouto a nerozbila žádnou rodinu.A své pravé dceři zachránila život.Anglická rodina jí pak sdělila,že v to celou dobu doufali.Na svou nesvou dceru čekali velmi dlouho.Holčička se nakonec uzdravila a její nemoc se už nevrátila.A rodiny se dodnes stýkají.Obě se radují z toho,že tohle řešení ,bylo to nejlepší pro děti.Upřednostnili děti před svou sobeckostí.A vyřešili to sami.Holky jsou už desetileté a považují se za sestry.O prázdninách jsou vždy měsíc tady a měsíc v Anglii.Vědí to od svých šesti let přesto milují ty co je celou dobu vychovávali.A kamarádka s hrdostí říká,že jí je dobře,když jí její pokrevní dcera říká teto.Když se mi narodil syn prohlásila jestli jsem si jistá,že je můj?Řakla jsem jí a co na tom miluji ho a to je důežitější než vše ostatní.
Shodli jsme se spolu na tom,že to co se stalo teď by měli rodiny řešit srdcem a sami bez přítomnosti psychologů.A to co by je mělo zajímat ze všeho nejvíc jsou děti a jejich život.Tu výměnu totiž odnesou právě ony.A na odškodnění mají rozhodně nárok.Ať k té výměně dojde či ne.Kolik z nás nežije se svými biologickými rodiči?Co když někdo přijde a řekne dejte nám vašeho čtrnáctiletého syna a tady máte svého?Který věk je pro výměnu vhodný?Jsem v šoku,když si přečtu,že to ty malé holčičky nevnímají.Neumí mluvit,mlčení je souhlas.Vím jedno,že tyhle maminky nebudou slyšet pláč svých biolgických dcer,ale těch které tak dlouho vychovávaly a milovaly.