Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

Ahoj Magráto,

celkem tě chápu. U prvního porodu jsem byla taky vyjukaná, snažila jsem se personálu ve všem vyhovět, poslouchala jsme jejich rady, nechala jsem si celou dobu monitorovat miminko, dát oxitocin, miminko jsem tlačila na zádech. Měla jsem jen asi dva drobné dotazy (námitky). Bylo mi řečeno, že moc čtu. O poporodním vůbec nechci mluvit, otevírat staré rány. Nikdy více Apolinář, není to porodnice pro nekomplikované porody.

Při druhém porodu to bylo úplně jiné. Rodila jsem tak, jak jsem chtěla. Přišla jsem se sepsaným porodním plánem, který jsem při přijetí probrala s doktorem. Většina požadavků nebyl problém. Sestry se mi snažily taky radit, pouštěla jsem jejich rady mimo. A bylo mi dobře. To bych si u prvního porodu netroufla. Druhý porod byl úžasný zážitek. Miminko mi hned po narození dali na břicho - měla jsem to napsané v porodním plánu. Prvního syna bohužel hned odnesli, předem jsem si o to neřekla a po porodu jsem byla vyčerpaná a mimo. Tohle mě mrzí ze všeho nejvíce, protože tenhle moment byl u druhého porodu ten nejkrásnější, báječné završení společného úsilí. Po druhém porodu zůstalo miminko s námi. Bylo to v Kladně. Měla jsem nadstandard, takže i po převozu na pokoj byl s námi tatínek. Vyžadují, aby se do oficiálního vstávání po porodu (6hod) o miminko staral někdo další, samotné mamince ho nenechají. Pak už jsem syna měla pořád u sebe.

Takže Magráto, nejsi sama, kdo lituje, že napoprvé nebylo vše, jak by si to člověk představoval. Mnohokrát jsem si vyčítala výběr porodnice, to, že jsem si nedokázala nic prosadit apod. Ale bylo to poprvé a snažím se tím netrápit.

Štěpánka