Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

Ahoj,
já jsem jen chtěla napsat, že i když jsem po porodu byla vyčerpaná dost (vyvolávaný od pátku, od soboty odpoledne bolesti po 2 min, syn se narodil v pondělí), syna jsem hned po porodu chovala v náručí asi půlhodinu, už by ho poznala vždy a všude. Odnesli mi ho na prohřátí a za dvě hodiny přivezli na pokoj šestinedělí v jednom vozíku společně s jiným miminkem, které patřilo mamince se mnou na pokoji. Z legrace nás sestřička pobídla, at řekneme, které je čí. Obě jsem neomylně ukázaly na to svoje. Takže mě trošku překvapuje, že maminky v Třebíči to své nepoznaly.
Jinak musí to být pro maminky hrůza, nedovedu si to představit, ale svoje (cizí) dítě, které miluju jako vlastní, bych už asi nedala nikomu. Jenom bych se chtěla asi s rodinou biologického dítěte skamarádit, abych mohla vídat i to. Naprosto souhlasím s tím, kdo to tu psal, už nevím, že výměnu chce především ten egoistický blbec a jsem přesvědčená o tom, že jeho manželka to chce a cítí jinak, ale neodvažuje se proti ani asi ani pípnout. Je mi z toho moc smutno.
Dělala jsem s paní, které také vyměnili syna, je o tom přesvědčená, ale rodila v hlubokém komunismu a po pravdě nepátrala. Ojedinělý případ to určitě není.