Tak k tomuhle bych taky rada neco rekla...
Za prve, tezko muzeme soudit, co bychom udelaly a neudelaly - vymenily/nevymenily - pokud v te situaci nejsme. Muzeme si sice neco myslet, ale situace vse zmeni.
Za druhe - jak vime, ze bychom snesly, aby "nase" (tim myslim biologicky) dite vychovaval nekdo jiny. Ja vazne nevim, co bych udelala. Mam zkusenost - mam dceru z prvniho manzelstvi, byvaly nas vykopl, kdyz ji byly tri mesice a nezajimal se. Tento temer nezajem trval 4 roky, nez jsem se znova vdala a on tedy vedel, ze "jeho" dite vychovava nekdo jiny. A najednou to zacalo, proste se probral a chce se taky podilet. Nejdriv to vypadalo, ze to dela jen naschval a aby se nereklo, ale po roce dohadu jsem se konecne dohodli na tom nejlepsim pro nasi holcicku a vypada to, ze on opravdu dospel a neco se mu pohnulo v hlave...proste ji ma rad. A ja mu to konecne verim. Takze opravdu by nam asi nebylo jedno, ze "nase" dite vychovava nekdo jiny.... Ja bych asi chtela ty deti obe, coz je zase nemozne...
No a napada me jeste treti moznost - dobre, deti by nevymenili, ale rict by jim to jednou stejne museli, jinak to nejde. A co kdyz by jim to ty deti pak vycetly? Ze ta biologicka rodina to mela tak a tak, to lepsi a to jine a ze ony to mely dostat, protoze na to maji pravo. A ze kdyz jim nebyl jeste ani rok, ze je meli vymenit? Ze nemely stejne podminky k zivotu a nemelytakove, jake jejich biologicka rodina? Co kdyby jedna rodina na tom byla vyrazne financne lepe a to dite to te sve "chudsi" v puberte vycetlo....To vsechno je mozne.
Nikdo nemuzeme vedet, jak se ty rodiny citi a co citi ty deti....ale vymena do spravnych rodin a nepretrhani vsech vztahu mi prijde jako to nejmene spatne reseni ze vsech. Protoze kazde reseni nekomu ublizi...
A co si budeme povidat, tohle by se proste stavat nemelo. Neni tak tezke bud novorozence od maminky vubec neodnaset a nebo ho popsat. Klarku popisoval byvaly manzel, kdyz byl u porodu a neslo to prehlednout :-)
Předchozí