Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

Slysela jsem nazor detskeho psychologa na vymenu v tomto veku. Je jasne, ze to nezustane bez nasledku, trauma to bude. Je otazka, zda by pozdeji bylo mensi nebo naopak jest vetsi. Ja jsem toho nazoru, ze jeste vetsi. Male deti prijimaji veci lepe a nezkoumaji to - vim to od nasi psycholozky, radili jsme se, kdy a jak nasi dceri rict, ze ma dva tatinky. A opravdu to vzala jako fakt a pta se postupne. Vim, ze je to uplne jiny pripad, ale princip je obdobny.
Proste kdyz se rozhodli pro vymenu, tak co nejdrive je to mozne.
Navic ten psycholog rikal, ze vsechno, co se deje, jsou jen hypotezy nikdo to nikdy nevyzkoumal, protoze to nelze vyzkouset. Kazdopadne nektere studie tvrdi, ze dite si tvori vztah ke sve matce jeste v brisku...takze prvni trauma uz detem bylo zpusobeno vymenou. Najednou nemely sve maminky, na ktere byly 9 mesicu zvykle...a zvykaly si na jine. Je otazka, zda maji v sobe tento vztah jiz zakodovany a jejich mozecky si vzpomenou, ze ted jsou u tech svych maminek...to vsechno ten psycholog rikal. A je mozne, ze vsechna tato traumata se jednou jeste projevi uzkosti v ruznych situacich atd. Ale taky se to vubec stat nemusi...

Je jasne, ze rodice dela laska, s jakou vychovava dite a nemusi byt biologicky jeho. To jsem prece ani netvrdila. Jen jsem rikala, ze biologie zas neni tak uplne nepodstatna....

A jak rikam, ja nevim, co bych udelala, takze vlastne ani nemuzu mit nazor, jak bych to resila, protoze v te situaci nejsem.

Vas nazor vam, samozrejme, neberu. Jestli to tak vyznelo, omlouvam se.