Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

Suzann, upřímně řečeno, já bych se porodu doma bála úplně kdekoli, ať u nás, nebo v Nizozemí. Jako rodička jsem byla úplně bezriziková a začátek porodu byl prostě super - PA mi blahopřála, jak se krásně otvírám atd. Jenže pak se to seklo. Tři hodiny se to nikam nehnulo(a já BLBEC ještě PA přesvědčila ať chvíli počká, že se to určitě rozběhne - chtěla mi píchnout Oxytocin na posílení kontrakcí). Naštěstí mi mimčo pořád monitorovali, já už jsem potom dostávala kyslík atp. No a pak nastal hukot, zjistilo se, že se mi mimčo dusí a naběhli tam 2 doktoři a další dvě sestry a že dítě musí hned ven (jeden doktor ho ze mě tahal, doktorka mi nalehávala na břicho a mimino vytlačovala, manžel, chudák, mi dával kyslík, když bylo potřeba a sestry čekaly, až mimino vytáhnou, aby hned mohly zasáhnout a oživovat - což nakonec fakt musely.. :-(((). Kdy mi píchli oxytocin a nastřihli hráz si fakt už v tom fofru ani nepamatuju. Mimino vytáhli tak tak a ještě rok jsem s ním chodila na neurologii na pozorování, jestli je po nedostatku kyslíku v pořádku.
Nevím, jak by to dopadlo, kdybych rodila doma a celý proces se po zjištění komplikací protáhl ještě o půl hodiny..

Nechci nikoho strašit, fakt, ale je důležité mít hodně informací, aby se každý mohl rozhodnout, jak si porod přeje. Věř mi, že ten rok strachu, jestli malý bude v pořádku, tak to bylo fakt maso. Já osobně příště rodím v porodnici a už nikoho nebudu přesvědčovat, ať mi nepíchá to, či ono, nebo ať mi nedělá nějaký úkon.