Loni jsem porodila dvojčata císařským řezem. Děti byli v kolizní poloze a navíc porod byl akutní, takže jsem měla celkovou anestezii. Děti byli narozeny předčasně o 5 týdnů. Naštěstí vše dobře dopadlo a jsem lékařům a sesřičkám moc vděčná,jak se o nás postrali.
Ten den proběhlo 16 porodů. Já jsem děti po porodu neviděla, "zahlédl" je jen můj manžel (který porod sledoval na sklem)když s nimi běželi na dětskou Jipku.Já ležela 2 dny taky na Jipu,ale samozřejmě na gynekologii a své děti jsem viděla až druhý den odpoledne,když mě za nimi na vozíku odvezl manžel.
Děti popsané nebyli,ani jsem nevěděla, že se to tak dělá.Možná, že v těchto případech je to jinak,nedonošené děti mají větší problémy s dýcháním,přijímáním potravy atd. Měli cedulky na zápěstí a mě dali cedulku až druhý den. Na děti jsem se mohla chodit jen dívat, jelikož rooming na Jipce byl plný. Dětí na Jipu taky hodně. Byli na tom dobře,takže pak už byli na místo inkubátorech jen ve vyhřívaných boxech. Měla jsem štěstí,že za týden se uvolnilo místo a já mohla mít konečně své děti u sebe.Hrozilo,že budu muset jet domů bez dětí a dojížet za nimi a až by měli vyšší váhu,je vzít domů.
Věřím, že děti jsou naše, přeci jen podoba tam je:). Neumím si ale představit,kdyby tomu bylo jinak. Nevím,jestli bych to psychicky zvládla. Taky si neumím představit, že by mě takhle manžel podezíral a na základě nějakého "hospodského rýpání" si šel udělat testy DNA.
Předchozí