Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

S tím odnášením to nechápu...kdy a kde jsi rodila? Já rodila poprvý ve Znojmě 06, malého mi odnesli na chvíli, když mě zašívali, celou dobu u něho byl manžel, po zbytek šití ho choval, pak jsme ho měli celého modrého a plačícího u sebe, dala jsem si ho na nahé tělo a spolu s manželem ho zahřáli, během chvíle spokojeně usnul. Vzali nám ho až, když mě pomohli osprchovat se a jeho oblékli, zeptali se jestli si chci odpočinout nebo ho hned chci mít u sebe. Na vše jsem se ptala a nebála se s úsměvem prudit, na všechny vyšetření jsem s ním šla. Nevěděla jsem nic na co mám ze zákona nárok, prostě jsem jednala instinktivně a byla připravená chtít případné regule vidět černé na bílém. Ne všechno bylo v porodnici idylické, ale když člověk věděl co chce (v mém případě být s malým a vědět co s ním budou dělat a hlavně proč)šlo to. Naopak jsem zažila maminky, které si nedovolily byť jen zeptat, co se s dítětem děje a poslušně dodržovaly pokyny zdravotníků, byť selský rozum musel pochybovat. Vrcholem pak byla maminka, které dali mimi do inkubátoru, inkubátory byly hned vedle našeho pokoje, ale ona se za malou nešla celý den podívat zřejmě z obavy z personálu, ani se nedovolila zeptat, kdy ji bude mít u sebe. Spokojila se s nářky, že ji nemá u sebe... a na mou otázku proč se nezeptá a proč za malou nejde neodpověděla... No zkrátka nechápu proč tolik nářku a stížností především na zdravotní personál,jakoby kdyby chyby dělali pouze oni, vždyť ke každému rozhodnutí ohledně rodičky + dítě versus zdravotníci je potřeba obou stran... a dopředu předesílám, že i já měla na šestinedělí velmi negativní zkušenosti s lékařkou a s většinou zdravotních sester, ale když se jeden nedal, dalo se s nima slušně domluvit...