Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

taky jsem měla všechno "nastudované", věděla jsem, jaká mám v porodnici práva, atd. Byla jsem si předem porodnice prohlédnout, vybrala jsem si FNsP v Ostravě - Porubě. Přiznávám, že se mi "líbila" více, než ta na Fifejdách. Hlavní důvod ale byl ten, že v Porubě je perfektní neonatologická jednotka, řeší se tu rizikové porody, mají tam nejnovější přístroje... A upřímně, kdyby došlo k nějakým problémům, tak mi bude úplně jedno, jak hezké jsou porodní pokoje nebo kolik je nás na hekárně.
Byla jsem zdravá, těhotenství probíhalo bez sebemenších problémů, ale stejně jsem skončila na císařském řezu, kvůli třídennímu nepostupujícímu porodu. Naštěstí pro mě bezbolestnému, měla jsem sice stahy, ale nebolestivé. Kdybych se rozhodla rodit doma, ani bych nevěděla, co se se mnou děje. Tak jsme byli nepřetržitě monitorováni a já věděla, že se mému miminku daří tak dobře, že se mu ještě prostě nechce ven. Takhle byl pro mě celý porod jenom trošku nepohodlný, kvůli otlakům na tvrdém monitorovacím lehátku. Docela prkotina, když vezmu v úvahu, že jsem se nemusela ničeho bát.

Já osobně totiž lékařům věřím. Možná je to i tím, že moje maminka je taky lékařka. Určitě tady nejsou proto, že by mě chtěli ponižovat, léčit si na mě komplexy nebo dokonce mi ublížit.
Nemám ráda názory, že se vždycky rodilo doma, tak proč to dnes není běžné. Nikdo už totiž neuvádí konkrétní mortalitu novorozenců (případně dětí do jednoho roku) a rodiček. Nikde se nehovoří o tom, jak se dál žilo matkám, které byly po porodu potrhané a kdo ví, v jakém stavu.
Takové názory mi příjdou přímo prehistorické, vždyť každý z nás, když je nemocný, tak jde k lékaři, který použije lék k tomu, aby mu pomohl. Když se to tak vezme, i takovou zlomeninu byste si mohli doma vyléčit sami, o co jde, nějaká dlaha se najde a sádru si každý namíchá sám. Vždyť to tak vždycky dělali, přišel nějaký ranhojič, více či méně šikovný....

Připadá mi, že některým maminkám jde hlavně o to, aby se při porodu cítily dobře, pohodlně, ve svém domácím prostředí.Starají se o své blaho, ale je to na úkor jejich bezpečí, ale hlavně bezpečí jejich miminka. V podstatě vědomě vystavují své nenarozené dítě všem rizikům, která mohou nastat. Neříkám, že problém nemůže vzniknout v porodnici, ale tam je také tým lékařů, operační sál, atd. To se podle mě nemůže vůbec rovnat se sebešikovnější porodní asistentkou (nebo ještě hůř dulou) a vyděšeným tatínkem. Navíc, jaké vybavení může s sebou taková asistentka vůbec mít??? Ultrazvuk asi těžko. Přístroj na monitorování ozev??? Kyslík pro případnou resuscitaci???
Anebo jenom mobil, aby mohla volat záchranku, když bude nouze????????
Teď se do mě asi mnohé z vás pustí, ale neříkejte mi, že je to věc každé maminky. Protože to miminko by o sobě asi rozhodovalo jinak, kdyby mohlo.