Přidat názor k článku Jedináček

Jako dítě jsem nebyla moc ráda, že mám bratra. Byl o sedm let starší a tak měl vždycky "převahu". Ať už mentální (strašil mě např.) nebo fyzickou (při "bitkách). :-)))) Ale když v mých 14-ti letech umřela máma a otec zrovna nebyl "příkladný rodič" (finančně se jakž takž postaral, ale citově vůbec), tak jsem byla šťastná, že mám bráchu a ocenila jsem i ten věkový rozdíl. Dodnes máme super vztah.
Tím nijak nechci znevažovat rozhodnutí někoho, mít jen jedno dítě. Já jsem původně chtěla mít tři. Po prvním porodu jsem řekla, že jednou to ještě "přežiju", ale dvakrát už ne. Takže máme nakonec dvě děti a další už zřejmě nebude, i když mě občas ty "biologické hodiny" ještě "zatikají". Ale moje zdraví rozhodnuje tak trochu za mě, takže už je to s dětmi asi konec. :-)