Přidat názor k článku Jedináček

Zrovna dneska jsme se o tom s manželem bavili. Ještě nedávno jsem byla celá rozkolísaná z toho, že jsem ve svojí životní úloze selhala, když se necítím na to, mít druhý dítě, a poprvé v životě jsem se nedokázala rozhodnout, co udělám, jestli přes to, že se mi do toho nechce, tak pořídím dceři sourozence, nebo poslechnu tak ňák sebe a prostě druhý dítě nebude. Pak jsme to teda zkusili, dala jsem těhotnění šanci čtyři měsíce. Když jsem zjistila, že se každý měsíc dívám na těhotenský test s hrůzou, že bude pozitivní, tak jsem usoudila, že takhle to dál nejde. Nasadila jsem antikoncepci a vyrovnala jsem se s tím, že druhý dítě nebude. Těch důvodů bylo spoustu. Tak jako jsem našla hodně důvodů pro druhý dítě, našla jsem úplně stejně důvody proti. Rozumově to člověk nevymyslí, buď to prostě chce, nebo ne. Pro mě je taky dobrý důvod to, jestli dokážeme dítěti poskytnout určitý standart, takže ano, záleží mi na penězích. Někdo to nevidí jako důvod, proč třeba druhý dítě nepořídit, pro někoho to důvod je, je to zkrátka věc názoru.
Myslím si, že jedináčci jako takoví ani nejsou tak strašně nešťastní lidi, ale že to z nich dělá okolí tím přístupem, jako "ty seš jedináček, seš chudák".
V okolí nemám nikoho, kdo by se nás hloupě ptal, kdy bude další... naopak, bezdětní kamarádi nás považují za hrdiny, že máme vůbec to jedno dítě :o)
Ještě není všem dnům konec, to je jasný, ale mně osobně tenhle stav vyhovuje, teď když jsem se s tím smířila, tak už jenom čerpám výhody.