Přidat názor k článku Jedináček

Docela určitě je věc každého,jestli bude mít jedno dítě nebo deset.Ale myslím si,že bez ohledu na to,kolik má kdo dětí,by jim měli rodiče dát to nejlepší co jim dát mohou,a nyní vůbec nemám na mysli finanční a materiální stránku.Vidím to u mojí sestřenice-má pět dětí.Nejmladší první třída,nejstarší 18 let.Nemají vlastní bydlení,bydlí v domě své matky,kde mají dá se říci jednu obytnou místnost,v té tráví většinu dne,pak mají ještě tři pokoje přeplněné krámama,tam pouze spí.Ale jde o to,že sestřenice se dětem nikdy ani trošku nevěnovala,nehrála si s nimi,nečetla jim,nic je nenaučila,kašlala na jejich zdraví.Oba kluci velice špatně mluvili,jeden do osmi let,druhému není pořádně rozumět dodnes,a to je mu osmnáct,a nejmladší holčina byla také velice hloupá,zaostalá ve vývoji,v pěti letech ještě nebyla schopna namalovat sluníčko,protože ji to nikdo neučil,od dvou let šilhala a nikoho to nezajímalo.Sestřenice je schopna se o děti postarat pouze tak,že jim dá najíst,oblékne,umyje apod.Už je takhle doma osmnáct let,to jí mateřská skončila již před dvěma rokama.Pět dětí má pouze proto,že je líná jít do práce.Takže to vidím jako špatný důvod mít pět dětí a to je důvod proč jí vyčítám to že jich má pět.A ještě jedna věc k tématu.Sousedka měla tři děti,jedno se jí ve dvou letech utopilo v potoce,syn jí zemřel v sedmnácti letech na leukémii.Dodnes je vděčná za to,že jí zůstalo aspoň jedno dítě.Jinak počet dětí a důvody je opravdu naprosto individuální záležitost.A rozhodně není pravidlem to,že jedináček musí být sebestředný,sobecký nebo se hůře přizpůsobovat.Stejně tak neznamená,že když má někdo více sourozenců,že všichni táhnou za jeden provaz.Otec mé dcery má dvě sestry a celá rodina žije v tom, že tam každý mezi každým dělá rozbroje a všichni se vzájemně štvou proti sobě,včetně rodičů.Můj současný přítel taky nemá moc pěkný vztah s vlastní sestrou,naopak se mají velmi rádi se svým nevlastním bratrem. Já sama mám dvě sestry,o 8 a 10 let mladší,velmi si mezi sebou rozumíme,pokud někomu teče do bot pomůžeme si,máme se moc rádi.Ale takové vztahy máme v rodině odmala,naši nám vždycky dávali spoustu lásky,snažili se nám dát vše co bylo v jejich silách,věnovali nám spoustu času a vždy u nás byla pohoda a láska,i mezi rodiči.Takže docela určitě povahu člověka,bez ohledu na počet dětí v rodině,kromě mnoha jiných okolností ovlivňuje i přístup rodičů k dětem.Ale myslím si,že pokud se někdo odvolává jen na peníze,a přitom to není žádný chudák na sociálních dávkách,je to opravdu jen o tom že se nechce vzdát luxusu a pohodlí,z něhož by musel slevit a mít na své pohodlí třeba o dva tři tisíce měsíčně méně.Kdo více dětí chce,ten se neodvolává na peníze a cestu si vždycky najde.