Přidat názor k článku Jedináček

Monty, to je právě jeden z mnoha mýtů (kterým jsem taky dřív věřila), že další dítě omezuje komunikaci s tím prvním. Že když kolem nás bude skákat batole, tak svému předškoláčkovi sotva něco pořádně vysvětlím. Ale teď mohu s čistým svědomím prohlásit, že je to pitomost. Že předškoláček se naučí, 1. že někdy prostě musí dotaz chvíli počkat; 2. soustředit se, i když kolem sebe nemá absolutní klid; 3. není středem vesmíru ani on, ani jeho odtaz. Batole poslouchá a v hlavičce mu to pracuje, i když samozřejmě všemu nerozumí, a navíc zjistí, že se všechno nemůže přizpůsobovat jemu jen proto, že je "malej". No a já 1. se taky naučím, že nejsem středem vesmíru já ani moje pohodlí (a že jsem tuhle teorii jako jedináček vyznávala hodně dlouho); 2. dokážu myslet s mým prvorozeným a zároveň rukama stavět lego pro menšího, aby byl chvíli klid, a pak zase přecvaknout a věnovat stejně intenzivně menšímu a jeho "velkým problémům". Fakt to jde.